15. 10. 2007

Veřte – nevěřte

Když jsem v páťáku na VŠE zpracovávala v rámci jednoho předmětu výzkum na téma HOAXů, byla jsem poměrně nemile překvapená tím, jak málo vysokoškoláků o existenci těchto podvodných e-mailů ví. Ba co víc, řada z nich byla jejich nadšenými rozesílači a některé ze svých přátel jsem nakonec musela přes opakované přesvědčování zařadit do spamového filtru (možná právě teď někteří z vás konečně pochopili, proč na vaše e-maily dlouhodobě vůbec nereaguju).

Přiznejte se, jak reagujete vy, když vám do schránky dorazí „podezřelý“ e-mail? Smažete ho bez snahy ověřit si jeho pravost, nebo se předtím pro jistotu mrknete na stránky www.hoax.cz, které jeho osud zpečetí? Nebo úplně nejhůř – posíláte jej svému širokému okolí ve snaze být pospěšní, takže už vás nenávidí všichni, které máte v adresáři?

Já patřím v závislosti na náladě a množství času do první či druhé skupiny, i když je pravda, většinou se snažím dát hlavně na rozum. Jenže chyba lávky, rozum už v dnešní době zdaleka nestačí. Ověřila jsem si to ve čtyřech testech důvěřivosti (1, 2, 3, 4) na webu Muzea hoaxů. Zkuste je. Předpokládám, že i vy budete docela překvapeni, co všechno je schopná lidská logika zatratit, aniž by vůbec váhala nad tím, jestli je třeba to ověřovat.

A jaké poučení z dnešní pohádky plyne, milé děti? Že všechno není tak, jak vypadá. Že nelze důvěřovat všemu, co vypadá logicky a nelze předem zatratit vše, co vypadá jako podvod. I když upřímně: dá se v dnešní přetechnizované době vlastně věřit vůbec něčemu?

3 komentáře k “Veřte – nevěřte”

  1. [1] Michal Procházka | 20. 10. 2007 v 12.26

    Výborné odkazy, Terko. Na půlhodinku jsem se pobavil a trochu potrápil mozek. Nejde poslat můj výsledek, ale věřím, že mi věříš: 4,8,7,7:-) První test jsem odflákl, ale pak už to bylo celkem slušný, přemýšlel jsem:) Někdy ovšem přeci jen zvítězily emoce, to když jsem třeba nevěřil té 20kilové kočce ve 4. testu. Lidi jsou prasata, tu majitelku bych taky nechal takhle nacpat a prasknout, pokud by mezitím neumřela na srdce jako ta chudák kočka. (Připomíná mi to ten film o sedmi/šesti? smrtelných hříších, která trestá ztělesněný Bůh;-) – nevím, jak se jmenuje, ani jsem ho neviděl, nevim, jestli ho chci vidět, slyšel jsem o něm dost …) Anebo zase nad sukní s kalhotkama mi přišlo, že lidi jsou dost velký blázni a vymyslely už větší blbosti:-) Ergo, podepisuju se pod tvůj článek!

  2. [2] Michal Procházka | 20. 10. 2007 v 12.27

    Jo a málem bych zapomněl, v pondělí, v den tohoto článku, jsi měla svátek, viď? Tak vše nej!;-)

  3. [3] Tereza Česalová | 20. 10. 2007 v 13.13

    Gratuluju k úspěchu, Michale :) A děkuju za přání k svátku :))) Jinak ten film se jmenuje Sedm a osobně se mi líbil, takže můžu doporučit. I když to chce chvílemi docela odolný žaludek…