26. 9. 2007

O šikaně a stejnokrojích

Z mého ranního dvacetiminutového pěšího přesunu od domu k budově školy se začíná stávat rutina. Pravda, počasí mi zatím víc než přeje – věřte tomu nebo ne, ale doteď tu pršelo jen jednou (zato pořádně), a tak mám čas po cestě pozorovat všudypřítomné veverky, poslouchat MP3 přehrávač a přemýšlet o různých zásadních tématech (co si uvařím k večeři, jestli jsem nezapomněla udělat domácí úkol nebo jestli je pro lidstvo globální oteplování opravdu taková hrozba).

Až dneska ráno mi došlo, že na své cestě do školy něco výrazného přehlížím. Jsou to desítky školáků, kteří ve svých pestrobarevných uniformách míří do svých lavic, navíc v době, když děti u nás v ČR už dávno sedí přes půl hodiny na svém místě ve třídě a poctivě se snaží napěchovat si hlavu vědomostmi (nebo jsou tam ty vědomosti spíš pěchovány jejich učitelkami). A tak jsem se donutila přemýšlet, jestli má ten zdejší pozdější začátek vyučování nějaké výhody. Pamatuju se, jak jednou probíhalo u nás na základce mezi žáky hlasování, jestli bude v zimních měsících výuka až od půl deváté, a jaká se kolem toho strhla bouřlivá diskuze. My děti jsme si samozřejmě chtěly přispat, ale učitelky i rodiče toužící po volném odpoledni tehdy vyhráli. Pro mě to tehdy byla krutá prohra, protože osobně vstávání do tmy a zimy nesnáším jako málo co. Kdybych se ale teď měla rozhodovat mezi vstáváním v sedm (tj. volným odpolednem) a vstáváním v devět ráno (tj. volným večerem), volila bych rozhodně první variantu, sebevíc bych se pak za to lehkomyslné rozhodnutí každé ráno nenáviděla.

A ještě jeden námět k zamyšlení pro vás mám. Co říkáte na povinné školní uniformy? Myslíte si, že skutečně stírají rozdíly mezi sociálními vrstvami studentů? Před několik roky mi někdo vyprávěl, že se jeden malý klučina zabil, protože „ostatní nosili do školy Coca-Colu a on měl od mámy v lahvi vždy jen obyčejnou šťávu“ – a to samozřejmě neuniklo pozornosti jeho spolužáků. Sama za sebe tedy říkám uniformám „ano“, přijdou mi jako docela hezký zvyk, který buduje pocit sounáležitosti, ale rozhodně je nevnímám jako vítězný krok k potření dětské šikany.

1 komentář k “O šikaně a stejnokrojích”

  1. [1] kukulich | 26. 9. 2007 v 23.55

    Tím, že u nás nemají uniformy žádnou tradici, tak jsem proti. Žádnou šikanu neodstraní, protože si děti zase budou porovnávat něco jiného, donedávna to třeba byly mobily. Navíc mi vždycky vyhovovalo, že se můžu obléknout, tak jak chci já.