22. 1. 2008

Regulace virálního marketingu (2)

Problematiky spamů se v České republice týká zákon č. 480/2004 Sb. o některých službách informační společnosti, který začal platit 7. září 2004. Kromě internetového spamu řeší také jiné formy elektronické komunikace, například SMS zprávy či telemarketing. Zákon například stanoví, že příjem zprávy (spamu) musí být podmíněn prokazatelným souhlasem příjemce. Na dodržování zákona dohlíží Úřad pro ochranu osobních údajů.

Spam je v tomto zákoně definován jako „obchodní sdělení, což jsou všechny formy sdělení určeného k přímé či nepřímé podpoře zboží či služeb nebo image podniku fyzické nebo právnické osoby.“ Už samotná definice je však velkým nedostatkem zákona a jako taková je poměrně často kritizována. Podle téhož zákona se totiž za „obchodní sdělení nepovažují údaje umožňující přímý přístup k informacím o činnosti fyzické či právnické osoby nebo podniku, zejména doménové jméno nebo adresa elektronické pošty; za obchodní sdělení se dále nepovažují údaje týkající se zboží, služeb nebo image fyzické či právnické osoby nebo podniku, získané uživatelem nezávisle.“ V praxi to znamená, že mezi spamy nemůžeme řadit e-mailové zprávy typu „Navštivte stránky www.example.com, ale ani podpůrná nadační, charitativní, politická či náboženská sdělení.

Novela tohoto zákona z 1. srpna 2006 nově zavedla „možnost zasílat obchodní sdělení zákazníkům odesílatele, pokud jde o nabídku obdobných výrobků nebo služeb, a to i bez předchozího souhlasu, za podmínky, že zákazník využití podrobností elektronického kontaktu pro zasílání těchto sdělení původně neodmítl. Další podmínkou je povinnost ukončit zasílání takových obchodních sdělení v okamžiku, kdy je ze strany zákazníka vysloven nesouhlas. Tento nesouhlas musí mít zákazník možnost učinit jednoduchým způsobem, zdarma nebo na účet odesílatele“.

Historie spamu

Historicky první spam se datuje do roku 1978, kdy zaměstnanec společnosti Digital Equipment Corporation napsal na adresy tehdejší sítě ARPANET e-mail s informacemi o produktech společnosti. Komická situace nastala v roce 1993, když se Richard Depew rozhodl vytvořit program, který by moderátorům internetových konferencí dal možnost rušit příspěvky, které poruší určitá pravidla. Když zkoušel svůj nový program, omylem sám poslal do diskuzní skupiny 200 příspěvků. Za své chování se tehdy omluvil. Nárůst počtu spamu se od té doby zněkolikanásobil. Rozrostly se i velké diskuze o etice chování na internetu (tzv. netiketa).

V České republice vyvolal v minulosti největší ohlas v lednu 2003 spam společnosti Media Online, s.r.o. Firma v něm zasílala novinky a seznamovala se svým webem www.tvujdum.cz. Ředitel společnosti Ladislav Semetkovský se pokoušel nejdříve svou společnost obhajovat slovy, že se nejednalo o masovou akci, později se však společnost prostřednictvím tiskové zprávy omluvila. Přibližně třicet příjemců spamu se však přesto rozhodlo situaci řešit a výsledkem bylo uložení sankce ze strany Magistrátu hlavního města Prahy.

1 komentář k “Regulace virálního marketingu (2)”

  1. [1] TakyManager | 7. 8. 2009 v 22.18

    Ja mam jen takovy dotaz. Co ma spolecneho Viralni marketing a spam? Titulek clanku je velmi zavadejici. Tento zakon nijak nereguluje uziti viralniho marketingu ;)