19. 9. 2007

Nestěžuj si, přizpůsob se!

„Jsi rozmazlená,“ obvinila jsem se včera, když jsem bojovala se zdejší sprchou ve snaze umýt si hlavu. Asi jsem. Ale můžu vás ujistit, že pokud jste zvyklí na normální směšovací baterii, tak jste taky. Jakkoliv je totiž možné považovat Velkou Británii za vyspělou zemi, tato novinka konzervativní Angličany zřejmě stále ještě neoslovila. A tak zatímco my jsme zvyklí setkávat se v koupelně s jedinou baterií, v Londýně jsou všechna umyvadla vybavena bateriemi hned dvěma, z nichž z jedné teče teplá a z druhé studená voda.

Každé použití koupelny se tu tak stává lehce nebezpečné. Musíte se sami rozhodnout, jestli je menší zlo nechat si ruce umrznout (zvláště po ránu je tato vyhlídka extrémně lákavá), nebo popálit. Osobně nepreferuji žádnou z těchto variant, a tak je nahodile střídám.

Výrazně kurióznější je tu sprchování. V tomto ohledu už bylo v některých zdejších domácnostech zavedeno zásadní vylepšení v podobě gumové hadice, které směšovací baterii nahrazuje. Tvarem připomíná lékařský stetoskop, jehož dva konce se silou narazí na kohoutky s teplou a studenou vodou (o pevnosti tohoto spojení vážně pochybuji). Třetí konec vyúsťuje v širokou sprchovou hlavici, opatřenou na svém konci plastovým tlačítkem. A právě tohle tlačítko sprchování značně komplikuje, protože jej celou dobu sprchování musíte držet sepnuté. Ten zážitek se ale opravdu nedá vylíčit, to se musí zažít!

Schopnost přizpůsobit se byla člověku dána už v pravěku a je to zřejmě jediný důvod, proč na téhle planetě lidstvo stále ještě je (kvalitu tohoto „bytí“ necháme raději stranou). A tak jsem i já zatnula zuby a tiše si zvykám. Na horkou nebo ledovou vodu, na to, že dokážu vyjádřit sotva polovinu toho, co bych skutečně chtěla, i na to, že jsem tu na své hostovské rodině do značné míry závislá. Ale dělám pokroky! Už jsem se osmělila přecházet silnice i mimo přechody (a dokonce se už rozhlížím na tu správnou stranu) a ráno už nehledám místo, kam bych si se svou snídaní sedla (židle jsou v mé hostovské rodině využívány výhradně na odkládání jídla, oblečení a knih) a bez údivu (i když s nelibostí) zaujímám místo vedle ostatních členů domácnosti ve stoje u kuchyňské linky.

Ono je to přizpůsobování někdy vlastně docela zábavné.

4 komentáře k “Nestěžuj si, přizpůsob se!”

  1. [1] Milf | 20. 9. 2007 v 10.37

    Držím palce, rozmazlená. ;-) Hezky se čteš.

  2. [2] Tereza Česalová | 20. 9. 2007 v 22.02

    Díky, Milfe… snad mi to vydrží (myslím ta čtivost, nikoliv rozmazelnost :)

  3. [3] Martin Snížek | 21. 9. 2007 v 14.56

    Jo, na to jsem taky koukal, když jsem byl v Dublinu :-) Máte tam taky tu teplou vodu ohřívanou pouze na vyžádání (stisknutím tlačítka hodinu předem) v bojleru? S tím se teprve ze sprchování stává ta pravá adrenalinová záležitost — nikdy nevíš, kdy ti dojde teplá voda (protože se obvykle už někdo sprchoval před tebou).

  4. [4] Terka | 21. 9. 2007 v 16.24

    Uf, tak až takového dobrodružství jsem naštěstí ušetřena, takhle mi to bohatě stačí. Teplá (resp. horká) voda už sem totiž dorazila a zatím tekla z kohoutku vždy, když jsem si vzpomněla – ale je možné, že dole ve sklepě někdo stojí u bojleru a pro mé pohodlí mačká v pravidelných intervalech to Tebou zmiňované tlačítko :)