28. 10. 2007

Kde dávají lišky dobrou noc

V pátek jsem se nechala ukecat a vyrazila se dvěma kamarádkami poznávat noční život v Londýně. Vypila jsem při ní své asi třetí (a rozhodně nejdražší) pivo v životě (mimochodem stejně hnusné jako ty předtím) a odnesla si několik cenných zkušeností, které jsou pro noční život v cizí zemi rozhodně nepostradatelné.

  1. Vstupy do některých nočních klubů v Londýně jsou striktně hlídané a bez občanky nebo jiného platného dokladu se tam rozhodně nedostanete. Jsme chytré a hlavně uvědomělé dívky, takže občanky s sebou nosíme stále – její vyžádání od ochranky u vstupu nás nemohlo rozhodit.
  2. Před desátou hodinou nemá cenu do klubu vůbec chodit. Dřív se nám ani dorazit nepodařilo, takže počáteční nuda v poloprázdném klubu nás minula.
  3. Po desáté hodině má cenu do klubu chodit, pokud máte nebo hledáte partnera. Dívkám, které se touží jen pobavit, doporučuju pevné nervy a nepříliš vyzývavé oblečení (i když mám pocit, že ani teplákovka by zřejmě příliš nepomohla). Nám se naštěstí díky vzájemné spolupráci dařilo většinu útoků ze strany druhého pohlaví rychle odpálkovat, obvykle na to stačil hodně nepříjemný kukuč nebo výmluvná gestikulace.
  4. Když se nějakého toho neodbyty opravdu nemůže zbavit, ochranka klubu v těchto případech funguje spolehlivě. Fungovala totiž i na ty dva, na které neplatil nepříjemný kukuč ani výmluvná gestikulace. Kam si ty dva lepivce ochranka odvedla ale netuším.
  5. Metro jezdí v Londýně jen do půlnoci. To se opravdu hodí vědět a jak se ukázalo, věděli to všichni kromě mě. Naštěstí Londýn není Brandýs, takže tam jezdí i noční autobusy :) 
  6. Lišku můžete potkat i v centru Londýna. A přísahám, že to nebyla halucinace, když nás jedna kolem druhé ráno nedaleko našeho domu hladově pozorovala.
Ač byl náš výlet chvílemi značně „na tělo“, byl fajn. A nejvíc jsem jako nekuřák ocenila, že jsem se ráno probudila a všechny mé věci nebyly cítit tou směsicí pachů, ze které se i střízlivému člověku zvedá žaludek. Už aby ten zákaz kouření v restauracích a klubech začal platit i u nás…

3 komentáře k “Kde dávají lišky dobrou noc”

  1. [1] Zuzik | 31. 10. 2007 v 21.25

    Odnáším si důležité rady do života!!! Až jednou vyrazím do víru velkoměsta, zcela určitě v teplákách, roláku a kulichu, ve tváři předem zavilý výraz, na provázku kolem krku občanku, v ruce hůl na odhánění dotěrných mužů a lišek.. a nejlépe přijedu na elektrickém invalidním vozíku (kolo není výhodné, s určitou hladinou alkoholu se stává nestabilním), abych se dostala domů. Jenom doufám, že mě po cestě do klubu nezavřou:oD

  2. [2] Ales | 1. 11. 2007 v 0.26

    Jenom si dovolim poznamenat ze zakoureny pajzl je soukromy majetek a vstup do nej je tvoje svobodne rozhodnuti:) A ja osobne teda po protrsane noci obleceni davam na dekontaminaci, i pokud se tam nekourilo… ale mozna je v Britanii zvykem ho jenom navonet?:D

  3. [3] Michal Procházka | 10. 11. 2007 v 16.07

    2Ales: To sice soukromý majetek je, ale pochybuju, že bys našel haldu nezakouřených podniků, kde by ses moh bavit třeba až do rána. Spočítáš je tak na prstech jedné, dvou ruk. A to mi řekni, co s tím oblečením děláš, když ho pokaždé dekontaminuješ? (ne kvůli tomu, že je zakouřené, samozřejmě;-)