12. 8. 2013

BPA – reálné nebezpečí, nebo jen nafouklá bublina?

Všem, kteří doufají, že v tomhle článku dostanou odpověď, ušetřím čas hned na jeho začátku – já nevím. A pokud se o tuhle oblast trochu zajímáte, zřejmě už víte, že v tuhle chvíli vám to neřekne asi nikdo. Probíhají výzkumy s rozdílnými výsledky, a kdo má pravdu, ukáže až čas. V podobných situacích je ale asi nejlepší vzít to „možná“ jako zvednutý varovný prst a zapojit selský rozum, který říká, že principem předběžné opatrnosti nic nezkazíte.

Na začátku mého zájmu o Bisfenol A (BPA) stála obyčejná hračka s nápisem „BPA free“. Tehdy jsem začala pátrat, cože je to vlastně za látku a PROČ proboha mi výrobce chrastítka cpe, že v něm tato přísada chybí. Skončilo to docela obsáhlým průzkumem u výrobců hraček na téma „BPA ve vašich výrobcích“. O tom, co jsem zjistila, se ale dočtete až příště. Nejdřív bude totiž nutné krátké intro do tématu…

Co je BPA?

Bisfenol A je chemická látka, která se využívá při výrobě některých plastů – především polykarbonátu (PC), polyvinylchloridu (PVC) a epoxidových pryskyřic. Zní to poměrně fádně. Kolem nás je takových látek nespočet, tak proč je zrovna kolem Bisfenolu A takový rozruch?

BPA je syntetický estrogen a jeho přítomnost v těle může narušit náš endokrinní systém, mluví se i o vlivu na změny chování dětí, zvýšeném riziku výskytu rakoviny a kardiovaskulárních problémů ve vyšším věku, některé studie tuto látku spojují s obezitou, cukrovkou a dalšími chorobami. Žádné pěkné vyhlídky, což?

Jde o nestabilní sloučeninu, která se z plastů uvolňuje do ovzduší, vody a potravin a jejich prostřednictvím kontaminuje i nás. Vyhnout se jí prakticky nejde – plasty s obsahem BPA se využívají od potravinářského až po stavební průmysl.  Ale pokud „znáte nepřítele“, máte možnost její přítomnost ve svém bezprostředním okolí poměrně dost omezit. A když ne kvůli sobě, tak aspoň kvůli svým dětem, které jsou na její působení nejcitlivější.

Vyhněte se trojkám a sedmičkám

Vymýtit BPA z našeho života je v tuhle chvíli nereálné, ale zavedením několika opatření se dá jeho vliv zmírnit.

Při nákupu plastových výrobků (zejména těch, které přicházejí do styku s potravinami) sledujte, z jakého plastu jsou vyrobené. Obecně se za nejbezpečnější považují polypropylen (PP) a polyetylén (PE, PE-LD, PE-HD).

Vyhnout byste se měli naopak polykarbonátu (PC), který je pro svou čirost, pevnost a odolnost široce využívaný od potravinářství (dózy na potraviny, kojenecké lahve) přes stomatologii, stavebnictví a medicínu až po hračkářský průmysl.

Na seznam „zapovězených“ plastů si připište i polyvinylchlorid (PVC), který se používá zejména ve stavebnictví (lino zná asi každý), ale své místo si opět našel i v hračkářském průmyslu (bazénky, míče apod.).

Pokud tápete, mnohdy napoví i jen recyklační číslo, kterými jsou plasty označeny.

# 2:        poly­ethylén s vysokou hustotou (PE-HD)

# 3:        poly­vinylchlorid (PVC)

# 4:        poly­ethylén s nízkou hustotou (PE-LD, někdy označovaný jen PE)

# 5:        poly­propylén (PP)

# 7:        ostatní plasty, mezi které patří i polykarbonát (PC). Ne všechny plasty ze skupiny 7 obsahují BPA, nicméně pokud to na nich není výslovně uvedeno, měli byste s tím raději počítat.

Vyhýbejte se potravinám v konzervách (což byste měli stejně bez ohledu na BPA), protože epoxidové pryskyřice, které pokrývají jejich vnitřní stěnu, a chrání je tak před korozí a přímým stykem s potravinou, BPA obsahují.

Některé zdroje uvádějí, že velké množství BPA se k vám domů dostane z účtenek, které se tisknou na termopapír (ty klasické, které dostanete téměř v každém obchodě). Na vině jsou opět už zmiňované epoxidové pryskyřice. Na můj vkus už je to trochu silné kafe, takže v rukavicích nakupovat nebudu… být ale pokladní v supermarketu, možná bych to i zvážila :)

A co děti? Mají si s čím hrát?

Fakt, že BPA má neblahé účinky na naše zdraví, je neoddiskutovatelný – to už prokázáno bylo. Zatím jen není úplně jasné, jak velké. Výzkumy stále probíhají, ale zatímco dlouhou dobu se o BPA mluvilo jako o zcela bezpečné látce, teď už je to jinak. Některé země už dokonce BPA přidaly na seznam karcinogenů a snaží se donutit výrobce nahradit nebezpečné plasty za jiné.  

V roce 2011 Evropská komise uznala škodlivost BPA a zakázala jeho výskyt v kojeneckých lahvích – ale pozor, jen v těch pro děti do 12 měsíců. Někteří výrobci dětského zboží ale už rovnou začali bez BPA vyrábět i talířky, mističky, dózy, lžičky a další předměty, které přichází do styku s potravinami.

Tím to ale bohužel u řady výrobců končí. V hračkách, které končí v pusinkách prcků snad častěji než kojenecká lahvička, se totiž BPA stále vyskytovat může. A jak jsem zjistila, taky vyskytuje. Možná si (stejně jako dřív já) naivně myslíte, že nákupem světoznámých značek nemůžete šlápnout vedle – jenže chyba lávky. Takže pokud vás zajímá, co váš prcek strká každý den do pusy, nenechte si ujít příští článek.

Poznámka na závěr. Nejsem chemik a ani ve škole mi tenhle předmět nepřirostl k srdci, takže zdůrazňuji, že výše uvedené je jen moje laická interpretace toho, co jsem vygooglila. Pokud se nějaký chemií osvícený čtenář po přečtení mého článku orosil, nechť mi dá vědět a já ráda uvedu nepřesnosti na pravou míru.

1 komentář k “BPA – reálné nebezpečí, nebo jen nafouklá bublina?”

  1. [1] Zuzana Holubcova | 14. 12. 2014 v 17.16

    Dobry den, dovolim si (jako biolog, chemik, farmaceut) Vas clanek okomentovat, nebot do problematiky rizikovosti BPA nahledala diky vyzkumu plodnosti, kteremu se v soucasne dobe venuji v Cambridge, UK. Nemam ani v nejmensim v umyslu rozpoutat paniku, ale latka BPA si skutecne pozornost zaslouzi . Riziko uvolneni BPA treba z bankovek ci pri beznem kontaktu s plasty je naprosto minimalni. ALE problem nastava ve chvili kdy je plast vystaven zareni (slunecni – plastova lahev s vodou nechana v aute nebo mikrovlne – ohrivani jidla v plastovem „lunchboxu“), tehdy existuje riziko, ze se z polymeru, ktery tvori plast, BPA uvolni. Jakozto latka molekulou velmi podobna steroidnim hormonum muze pak v organismu ovnivnit endokrinni rovnovahu (proto rozlicne studie poukazuji na rozlicne zdravotni efekty, protoze endokrinni system na vliv na radu fyziologickych deju) existuji studie, ze naznacujici, ze muze prispet az k neplodnosti. I velmi presne detekcni metody ukazuji, ze za beznych podminek se uvolnuje jen stopove (zdravi neohrozujici) mnozstvi BPA. ale role zareni je jaksi prehlizena. presto ja osobne znam dost lidi co klidne strci plast do mikrovlnky. FDA i EFSA berou problematiku vazne ale je tezke rychle podat nezvratny vedecky dukaz. Akutni toxicita se projevi rychle, ale tu chronickou lze dokazat jen obtizne, zvlast u lidi. Nicmene pokusy na mysich naznacuji, ze dlouhodobe vystaveni i enviromentalnim davkam BPA nese rizika a jista opatrnost je tedy na miste. Proto take doslo k zakazu BPA v detskych lahvi (jen tezko lze hodnostit dlouhodoby efekt kyselych detskych slin na stabilitu plastu). takze v tomhle pripade opatrnost dostala prednost. Vyroba BPA free plastu je v technickym moznostech vyrobcu a mozna tedy lepe nez regulace zafunguje ruka trhu.